|
27. 5. 2010
Jako syn paní S.P. se musím nějak vyjádřit k zázraku, a to doslova. Jiné slovo jsem neměl na to, když již druhý den po přijetí na LDN v Kutnohorské nemocnici jsem ji nalezl sedící a usmívající se na křesle. Matku, která těstně předtím nechtěla komunikovat a padala na levou stranu. Nemohla se udržet na nohou a absolutně nechodila.
Obrovský dík personálu a hlavně všem, kteří mají na tomto zázraku podíl. Těžko se někdo z davu vyzdvihuje, aby byl člověk spravedlivý, a tak bych byl rád, kdo má podíl na spokojenosti mé matky, aby i on byl spokojen, že si na něj někdo vzpomene a nedostává jen vynadáno ze všech stran, jak je to dnes zvykem.
Ještě jednou panu primáři MUDr. Heřmánkovi za neuvěřitelně vstřícné a slušné jednání děkuji, a též všem ostatním za skvělou péči, která všude jinde upadá. Doufám, že se tak nestane nikdy zde. Tím, že se se ženou staráme o matku již několik let, vím, co péče o ni obnáší.
Proto použiji opět svá první slova, která jsem pronesl při vstupu na pokoj - ZÁZRAK. To, myslím, vyjadřuje vše. S plnou úctou přijměte poděkování od celé naší rodiny. Vždyť má i 14 pravnoučat. Je to náročná práce a kdo ji dělá, dává stále i něco ze sebe. To by měli vědět všichni, kdo práci sester a ostatních jen dovedou kritizovat!
Naposledy obrovský dík.
syn - S.P., Malešov. |
